Menu
Město Bavorov
MěstoBavorov
rozšířené vyhledávání
rozšířené vyhledávání

Významné osobnosti

Tomáš Bavorovský

*1498? Bavorov?

+září 1562 Plzeň

Spisovatel. Farářem v Plzni (1546 – 1552), oblíben pro svá společensky odvážná kázání v katolicky reformním duchu. Později kanovníkem u sv. Víta v Praze, r. 1555 zvolen děkanem kapituly. Též kazatelem při dvoře Viléma z Rožmberka v Krumlově. Zastával i úřad bechyňského acijáhna. Ze zdravotních důvodů se kapitulního děkanství vzdal a vrátil se r. 1561 do Plzně. Jeho hlavním dílem je Postila česká. Dále napsal Kázání o svatém pokání, O umučení Pána našeho Ježíš Krista křesťanské a pobožné rozjímání, Dvojí kázání při slavnosti nové mše, Zrcadlo věčného a blahoslaveného života a další.

Josef Krasoslav Chmelenský

*7. 1. 1800 Bavorov

+2. 1. 1839 Praha

Spisovatel. Rodiče mu brzy zemřeli, vychovávala ho babička. Po skončení obecné školy poslán na rok do Českého Krumlova, aby se naučil německy. Studoval na gymnáziu v Českých Budějovicích, kde se seznámil s Čelakovským a Kamarýtem. Brzy se začal věnovat literatuře a překladatelství (Schiller, Goethe, Mickiewicz, Kochanowski). V Praze začal studovat filozofii, ale přestoupil na právnickou fakultu, kde roku 1828 získal doktorát. V roce 1829 nastoupil ve fiskálním úřadu v Praze, později se stal sekretářem při Dvorském soudě manském (1832) a místosudím Dvorského zemského soudu v Praze (1835). Měl velmi kladný vztah k divadlu, sledoval jeho vývoj. Stal se prvním českým divadelním a operním kritikem a divadelním referentem v nejvýznamnějších časopisech tehdejší doby (např. Muzejník, Česká včela, Květy, Časopis muzea českého). Proslul kritikou Máchova Máje. Psal odborné studie, např. vědeckou monografii Karlštejnské manské právo (1835). Napsal libreto k první české opeře Dráteník (1826, hudba F. Škroup) a k operám Oldřich a Božena (1828, F. Škroup) a Libušin soud (1832, F. Škroup). Jako první Čech překládal libreta zahraničních oper, např. Kouzelná flétna, Josef a bratři jeho, Zlodějská straka, Sníh, Krakonoš, Dívka z čarovných krajů aneb Sedlský milionář a další.

Snažil se popularizovat českou píseň a hudbu, od r. 1835 vydával Věnec ze zpěvů vlasteneckých uvitých a obětovaných dívkám vlasteneckým, kde vycházely české písně i jeho překlady árií z cizích oper. Založil poetický sborník Kytka, dar umění zpěvu, kde uveřejňoval básně hodné zhudebnění, psal písně, především milostné a vlastenecké, např. Růže tetínská, Přemysl, Chodníček lásky.

Zemřel na tuberkulózu plic.

Bohumil Havlasa

*1. 10. 1852 Bavorov

+25. 11. 1877 Alexandropole

Spisovatel a publicista. Narodil se v Bavorově, kde byl jeho otec lékařem, dětství však prožil ve Strunkovicích nad Blanicí, kam se přestěhovali. Studoval gymnázium v českých Budějovicích a v Jindřichově Hradci, studium nedokončil. Po návratu do Strunkovic se učil zámečníkem. R. 1870 odešel k divadlu, stal se hercem kočovné společnosti J. Jelínka, E. Rotta a H. Viceny. Příliš však neuspěl a skončil jako nápověda. R. 1872 začal studovat Skřivanovu obchodní školu v Praze a r. 1874 se stal úředníkem Prvního akciového parostrojního pivovaru a sladovny v Praze. Brzy místo opustil, setkání s J. Nerudou ho přivedlo do redakce Národních listů. V srpnu 1875 odjel do Černé Hory, kde v srbsko-turecké válce bojoval jako dobrovolník proti Turkům. Po rozpuštění povstaleckých vojsk pobýval v jihoslovanském Krasu a spolu s J. Holečkem se vrátil do Prahy. R. 1877 odjel jako dobrovolník nižegorodského pluku dragounů ruské armády bojovat na Kavkaz opět proti Turkům. Po třech měsících strávených na frontě byl již poddůstojníkem, uvažoval o vystoupení z armády. Při dalším tažení byl však raněn a zemřel ve vojenském lazaretu na tyfus.

Nejznámějším Havlasovým románem jsou Tiché vody (romantický příběh lásky ženatého lékaře k jeptišce, odehrává se na hradě Helfenburku a na zámečku v Dubu u Prachatic). Dále napsal historický román o Janu Lucemburském V družině dobrodruha krále, o Janu Želivském Kněz Jan. Pod názvem Péri vyšly posmrtně jeho prózy z válek proti Turkům. Dále psal fejetony, překládal, publikoval v tiskovinách Brousek, Lumír, Národní listy, Máj, Podripan, Politik, Světozor.

Josef Jakší

*4. 3. 1874 Bavorov

+20. 9. 1908 Prachatice

Akademický malíř. Po jednoročním studiu na Reálném gymnáziu v Českých Budějovicích se ve Vodňanech vyučil malířem pokojů. Při malování na sebe upozornil Julia Zeyera. Jeho přičiněním přijat na umělecko-průmyslovou školu v Praze, kde se stal žákem prof. Františka Ženíška a Schikanedera. Odtud přešel na akademii v Praze. R. 1903 obdržel stipendium. Pobýval ve Vídni, v Benátkách, v Římě, v Mnichově. V r. 1906 obdržel Turkovu cenu.

Povahou byl prostý, upřímný a družný. Když onemocněl vleklou ledvinovou chorobou, stal se samotářským a začal se stranit společnosti. Zemřel v prachatické nemocnici, odkud byl převezen do Bavorova, kde je pohřben.

Veřejnosti se poprvé představil obrazem Magdaléna (1898). Nejvíce tvořil studie dělného lidu jihočeského venkova. Používal teplé barvy, některá díla svými zahnědlými stíny a zlatitými světly připomínají obrazy starých mistrů.

Z bohaté sbírky jeho děl připomeneme pouze několik: Podobizna rodičů, Madona s anděly, Sekáči, Lamači kamene, Havíři, Ctirad a Šárka, Tance o posvícení, Stvoření člověka, Moře,  Mořská idyla, Žně, Senoseč, Tancovačka v Bavorově, K večeru, Příroda a lidé, Na květnaté louce, Na vlnách života, Ovčák, Kořenkáři, Nakladači pařezů, Trh ve Vodňanech, Poprava rychtáře Kubaty.

Marie Jakší

*23. 2. 1889 Bavorov

+9. 6. 1966 Prachatice

Regionální historička. Sestra Josefa Jakšího. Po vystudování Učitelského ústavu v Českých Budějovicích učitelkou v Předslavi u Klatov, v Nemělkově, ve Strážově a v Klatovech, odkud byla jako osoba pro Němce nespolehlivá propuštěna. Proto se vrátila do Bavorova a pomáhala svému bratru v hospodářství. Od 1. 10. 1946 krátce učila v Bavorově, poté onemocněla a musela odejít do důchodu. Volný čas věnovala zpracovávání bavorovského archivu a bavorovské historie. Stala se členkou Společnosti přátel starožitností v Čechách. Poslední roky svého života prožila v prachatickém domově důchodců.

Tiskem byla vydána její publikace Město Bavorov a jeho privilegia. Ostatní díla zůstala v rukopisech (např. Dějiny města Bavorova, Bavorov v minulosti, Helfenburk, dějiny hradu a podhradí, Bavorovské požáry, Staré bavorovské rody a další).

Jindřich Veselý

*15. 7. 1885 Bavorov

+19. 9. 1939 České Budějovice

Loutkář, dramatik. Po gymnáziu v Českých Budějovicích vystudoval češtinu a němčinu na FF v Praze. Po získání doktorátu filozofie nastupuje jako středoškolský profesor v reálce na Královských Vinohradech, později ředitelem reálky v Českých Budějovicích. Již jako student přispíval do Píseckých listů, později Máje, Besedy. Jako člen spolku jihočeských akademiků Budivoj se zasloužil o zřízení veřejné čítárny v Bavorově a působil při založení Spolku pro postavení pomníku Petra Chelčického ve Vodňanech. Usiloval o renesanci českého loutkového divadla. Za jeho přispění se ustanovil Český svaz přátel loutkového divadla (1911) a v následujícím roce začal vydávat odbornou revui Český loutkář, první loutkářský časopis na světě. J. Veselý se stal hlavním přispěvatelem časopisu pod různými pseudonymy. Od r. 1917 do r. 1938 redaktorem a vydavatelem časopisu Loutkář. V letech 1920-1923 působil na Kladně, poté povolán zpět na vinohradské gymnázium. V r. 1920 začal redigovat a vlastním nákladem vydávat Knihovnu českých loutkářů, jež v konečné fázi čítala na 200 divadelních her. Badatelskou prací, sběratelstvím    a organizováním výstav se zasloužil o poznávání lidového loutkářství, vydavatelskou činností podporoval formování moderního loutkového divadelnictví.

Stal se předsedou Loutkářského soustředění a prvním prezidentem Mezinárodního loutkářského svazu UNIMA. Svoji činnost rozšířil i na propagaci loutkového divadla mezi krajany v cizině. Dlouholeté pracovní zatížení však vedlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Proto se na kongresu v Lublani r. 1933 vzdal předsednictví UNIMA, rozhodnutím kongresu však zůstal až do konce svého života čestným prezidentem. R. 1934 zvolen mimořádným členem Královské české společnosti nauk. Redigoval Knihovnu vzorných loutkových her, Vybrané hry pro Alšovy loutky, Drobné umění, Věstník Alšových loutek, Slovenské loutkové hry. Je autorem řady odborných prací, např. Z historie loutek, O loutkách a loutkářích, O vlasti, vzniku s rozvoji loutek vůbec a o loutkářství českém zvlášť, Bramborové divadlo, Příručka českého loutkáře, Zařízení loutkových divadel, O životě a díle Bohumila Havlasy, Život, dílo a rod Matěje Kopeckého atd.

Publikačně činný byl i v oblasti školství. Pro výuku české literatury na středních školách zpracoval Přehled českého písemnictví, jako němčinář sepsal za přispění dr. Štěpána Ježe metodicky promyšlené učebnice pro 1. – 4. třídu středních škol a Přehled mluvnice jazyka německého. Je autorem pohádky Kašpárek a princezna.

František Mareš

28. 12. 1850 Bavorov

+12. 2. 1939 Praha

Historik, archivář. Po absolvování Gymnázia v Českých Budějovicích vystudoval historii a pomocné vědy historické na vídeňské univerzitě. V letech 1873 – 1874 provizorním asistentem schwarzenberského archivu v Třeboni, poté do r. 1888 archivářem schwarzenberského ústředního archivu ve Vídni. Vrátil se opět do třeboňského archivu, kde od  r. 1911 zastával funkci ředitele a rady. Uspořádal zdejší fondy, které popsal v duchu novodobých vědeckých zásad. Stal se členem Královské české společnosti nauk a členem její archeologické komise. Je autorem řady prací, např. Popravčí kniha pánův z Rožmberka, V. Břežana Život Petra Voka z Rožmberka, Kronika budějovická, Bratr Žižkův Jaroslav z Trocnova,Veliký mor v Čechách 1679-80 a další. Další jeho díla se týkají oblasti literárních dějin a dějin umění.

Společně se Sedláčkem zpracoval Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Třeboňském, Prachatickém a Krumlovském. Přispíval do Časopisu českého muzea, Českého časopisu historického a jiných. Byl dopisujícím členem České akademie věd a umění a Královské české společnosti nauk, čestným doktorem Univerzity Karlovy.

Jan Václav Moser

*15. 8. 1886 Bavorov

+?

Spisovatel. Nadšeným divadelním ochotníkem a režisérem. Autor operet Hošíčku, nedej se, Když mládí křídla rozpíná a dalších. Napsal divadelní hry Fanynka v údolí a Král Podskalí. Režíroval Hošíčku, nedej se a Čokoládová princezna. V období první republiky členem Kroužku rodáku z Bavorova a okolí v Praze.

Bedřich Mudroch

*11. 8. 1898 Bavorov

+24. 5. 1962 Mladá Boleslav

Akademický malíř, grafik. Po absolvování reálky v Písku, umělecko-průmyslové školy v Praze a studia grafiky a malby u prof. Švabinského na AVU v Praze se stal profesorem kreslení na gymnáziích v Moravských Budějovicích, Trutnově a Mladé Boleslavi. Vystavoval jako člen Umělecké besedy v Praze a Sdružení výtvarníků. Věnoval se především lyricky zabarveným malbám krajin. Jeho dílo tvoří oleje, lepty, litografie, kresby, linoryty. Vystavoval v Lounech, ve Slaném, v Moravských Budějovicích, v Praze, v Hradci Králové, v Mladé Boleslavi. Svá díla předvedl i v Rize, na mezinárodní výstavě dřevorytů ve Varšavě, kde získal čestné uznání, v Krakově, Marseille aj.

Mezi jeho nejznámější olejomalby patří Viadukt, Ulice v Trutnově, Semafor, Telegrafní tyč, Stromořadí, Kytice, Sad v předjaří, Předjaří, Zima na Úpici, Bílý dům, Před jarem a další.

Svatopluk Havrlík

*22. 6. 1908 Bavorov

+2. 9. 1966 Praha

Akademický malíř. Studoval na umělecko-průmyslové škole v Praze u prof. Kysely a AVU v Praze. V letech 1926-1928 zapsán na FF KU v Praze (obor profesura kreslení). Se školou O. Nejedlého podnikl studijní cesty po Francii, Německu, Itálii, Balkáně, Rumunsku a Maďarsku a po západoevropských galeriích. Působil jako profesor kreslení na reálce v Brně a na Slovensku v Trnavě a Bratislavě. Po návratu do Čech profesorem kreslení v Pardubicích a Chrudimi.V r. 1942 učitelské povolání opustil a plně se věnoval malířství. Od r. 1956 žil v Praze. Byl členem Umělecké besedy slovenské v Bratislavě a Spolku výtvarných umělců Aleš v Brně.

Ve svém díle zachycoval především městská zátiší a obce (často v impresionistickém rázu), např. Prachaticko, Vodňansko, Pardubice, Šumavu. Věnoval se i krajinářství. Autorem olejů: Ulice ve Starých Černovicích, Zátiší s hrníčkem kávy, Petrov v zimě, Předjaří v Hluboké, Pardubické náměstí, Bavorovská pouť, Za Týnem, Bavorovský kostel, Cesta v polích a dalších. Autorem cyklu Můj rodný Bavorov (ocenění ČAV 1941 a 1945). Byl také ilustrátorem knih. Jeho dílo se nalézá v Národní galerii v Praze, Moravské galerii v Brně a regionálních galeriích v Pardubicích a ve Zlíně.

František Hobizal

*10. 3. 1933 České Budějovice

+8. 7. 2001 Bavorov

Páter, spisovatel. Dětství prožil v Českých Budějovicích. V r. 1956 vysvěcen na kněze. Po vysvěcení působil v Českých Budějovicích jako archivář a sekretář na kapitulní konsistoři. Od r. 1957 spravoval farnost ve Stráži nad Nežárkou. Od r. 1960 rezidoval v Bavorově (41 let), odkud spravoval také farnosti Bílsko, Dub u Prachatic a mariánské poutní místo Lomec, o jehož proslavení se mimořádně zasloužil. V létech 1985 – 2000 byl vikářem strakonického vikariátu.

1. 2. 2000 jmenován čestným kanovníkem Katedrální kapituly u sv. Mikuláše v Českých Budějovicích. Svůj velký literární talent uplatnil v řadě povídek, románů i knih s náboženskou tématikou. Z jeho díla: Apoštolský poutník, Dopisy z Brazílie, Schreinerské kořeny, Schöningerské pastviny, Údolí Vogelsang, Budějovické nálady, Bomby na Budějovice, Volání budějovických zvonů, Moje Doudlebsko, Svatá země s Františkem Hobizalem, Humor v církvi povolen, Cesta k nebi, Annáš.

Zemřel 8. 7. 2001 a byl pohřben 13. 7. 2001 na bavorovském hřbitově.

Zdroj:

  • Házr Písecký, Josef: Bavorovský Slavín
  • Hankovec, Milan: Významní rodáci Strakonicka

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
28 29 30 1 2 3
1
4
5 6 7 8
1
9
1
10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31 1

Mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu v mobilní aplikaci – V OBRAZE.
Volně ke stažení:

Počasí

dnes, středa 7. 12. 2022
zataženo 7 °C 2 °C
čtvrtek 8. 12. zataženo 6/3 °C
pátek 9. 12. slabý déšť 5/2 °C
sobota 10. 12. zataženo 4/0 °C

Anketa

Hlasujte kliknutím na jednu z možností